Blížkovice B - Mramotice 0:5
V sobotním odpolední zajížděli Bizoni na hřiště 4. mančaftu tabulky a to ,,B´´ týmu Blížkovic. Tito na jaře ještě neztratili ani bod, tak byl každý zvědav, co na nás čeká. Jak již tradičně, v autě trenér a brankář v jedné osobě, František, psal sestavu a přitom jen kroutil hlavou a přemýšlel, zda-li (na) někoho nezapomněl v Mramotících. Takže nakonec nastoupila sestava Fera-Miki, Donald, Davča, Peťa Ryvola, Mira Turek, Lorán, Mara Vocilka, Renda, Erik, Libor Obůrka. Musím pochválit za hřiště, toto bylo v super stavu.
Na začátku střetnutí se zdálo, že domácí budou tím, kdo tahá za delší konec provazu. Jejich převaha v držení míče však nevedla k ničemu, hráli jen na vlastní půlce. Když se tedy nechtělo hrát domácím, Bizoni plně převzali otěže zápasu do svých rukou, jedna kombinace byla lepší než ta další a konečně se na náš fotbal dalo i dívat. Bylo jedno, jestli hrajeme zleva, zprav či středem. Mira všemu dával řád, myšlenku a přitom hlavně klid. Tedy první naše branka vyplynula po krásné křídelní akci, centru Erika a ráně z první od Libora. Po chvilce hry už se narodila další branka, zase po centru se prosadil hlavou Mira, když ho domácí trestuhodně nechali ve vápně hlavičkovat. Po další brance Miry, kdy šel sám na gološe a poslal mu to kolem nohy, už se zdálo, že to bude stačit. V poslední minutě pak přišel asi nejhezčí okamžik střetnutí. Opět střelec utkání Mira si připravil merunu a tak nějak z otočky přehodil gólmana. Stav poločasu 0:4. situace, které vedly k brance, však nebyly jediné, kdy se domácí fans třepali. Několik průniků a střel volalo také po gólu.
O přestávce jsme si sedli, zase vše vyříkali a utvrdili v tom, že je nutné v naší hře pokračovat, nepolevit. Kdo se pak obával nějakého tlaku domácí, který by vedl za zvrácením průběhu špílu, se tohoto nedočkal. Domácí dále drželi míč na svých kopačkách, zase ovšem na své půlce a kolem ní, při tom se však také dopouštěli hrubých chyb, z čehož vyplynuly brejky. Tyto se nám však už nedařilo přetavit v další branky. Šlo vidět, že je vlastně už rozhodnuto, nasazení a snaha dát branku tam už prostě nebyla 100 %. Je to škoda. Až po několika šancích se pak prosadil Erik, když dával do prázdné domácí svatyně pátý dárek. Tím naše představení, co se týče branek, skončilo. V dalších akcích jsem se pak k soupeři zachovali milosrdně. To, že zde nepíši o akcích domácích, je tím, že krom nějakého náznaku po rohu či trestňáku, prostě žádné neměly.
Co tedy dodat k závěru? Těší mě, že jsme svojí hrou nepotvrdili to, co se od nás čekalo a bylo psáno v zápasovém programu domácích, tedy naše střelecká nemohoucnost a asi i celková hra. Já osobně jsem se obával větší bojovnost domácích, tato se ovšem v sobotu nedostavila. Dále všechny kolem, i mne, na srdci zahřálo, když člověk slyší , že hrajem pěkný fotbal, že co děláme na tom spodku tabulky. Inu, jen houšť, ať se i další články píší tak lehce a radostně, protože nás čekají další a těžší utkání, např. v neděli s týmem Suchohrdel a v dalším týdnu Starý Petřín.
miki